Když se řekne Praha, většina lidí si představí Karlův most, Hradčany nebo Staroměstské náměstí. Jen málokdo ale ví, že skutečný genius loci centra se ukrývá v pasážích – vnitroblocích, které spojují ulice a nabízejí únik od davů. Pokud chcete objevit město tak, jak ho znají Pražané, naučte se vnímat pasáže ne jako pouhé průchody, ale jako malé světy s vlastní atmosférou. Vyhnete se tak turistické stezce a uvidíte architekturu, která má příběh.

Jak číst pasáže a nenechat se zmást Prvním a nejčastějším omylem je představa, že každá pasáž je otevřená 24 hodin denně. Mnohé z nich se totiž večer zamykají, takže pokud si naplánujete procházku po setmění, můžete narazit na zavřené mříže. Předem si proto ověřte otevírací dobu – obvykle ji najdete na vstupních dveřích nebo u informací v přilehlých obchodech. Druhým častým problémem je orientace: pasáže často nejsou zakreslené v běžných mapách a jejich vchody bývají nenápadné. Řešení je jednoduché – sledujte chodníky a vchody, které vedou do vnitrobloků, a nebojte se vejít i do budovy, která se tváří jako běžný dům. Často se za jejím průjezdem skrývá překvapení.

Faustův dům na Karlově náměstí patří k místům, která zná každý Pražan, ale málokdo ví, co se rekonstrukce koupelny krok za krokem jeho zdmi skutečně odehrává. Není to jen o pověsti o doktoru Faustovi, který tu měl upsat duši ďáblu. Skutečnost je mnohem zajímavější a při bližším zkoumání zjistíte, že většina průvodců a webových stránek opakuje nepřesnosti, které si odporují s historickými fakty. Pokud se chcete vyhnout trapasům při prohlídce nebo jen lépe porozumět tomu, co vidíte, čtěte dál.

Golem dnes žije především jako kulturní fenomén – v literatuře, filmu, počítačových hrách. Ale právě proto je důležité znát jeho skutečný příběh, abyste jej dokázali odlišit od komerčních zkratek. Když se příště někdo zmíní o Golemovi, můžete klidně vysvětlit, že jádro legendy nespočívá v nadpřirozené síle, ale v lidské touze chránit to, co je nám drahé. A to je poselství, které přetrvá bez ohledu na to, zda šém skutečně fungoval.

Při prohlídce DokončEní InteriéRu sledujte především jednu věc: takzvanou Faustovu síň. Je to velký sál v prvním patře, který si zachoval původní renesanční kazetový strop. Většina běžných prohlídek se sem ale nedostane, protože dům slouží jako sídlo státní instituce. Máte-li zájem se podívat dovnitř, musíte se zúčastnit některé z pravidelných dnů otevřených dveří, které se konají jen párkrát do roka. Sledujte webové stránky úřadu, který budovu spravuje, a nevěřte soukromým agenturám, které nabízejí komerční prohlídky — ty většinou končí jen u vstupu do dvora.

První věc, na kterou byste se měli zaměřit, je orientace budovy. Faustův dům najdete na rohu Karlova náměstí a Vyšehradské ulice, ale jeho hlavní průčelí směřuje do náměstí. Většina návštěvníků se ale fotí před vedlejším křídlem, které je mladší a vizuálně méně hodnotné. Chcete-li vidět to pravé renesanční zdivo, obejděte budovu zleva a podívejte se na severní fasádu. Právě tam najdete zachované sgrafity, které jsou starší než samotná pověst o Faustovi.

Když už budete venku, podívejte se na druhou stranu náměstí. Ze severozápadního rohu uvidíte Faustův dům v celé kráse, ale pouze tehdy, pokud budete stát přímo proti hlavnímu portálu. Většina lidí se fotí z boku, takže na snímcích pak vypadá jako nevýrazná šedá budova. Správné místo je u kašny, která je asi padesát metrů od domu. Zde také uvidíte, že dům má tři štíty — jeden renesanční, jeden barokní a jeden novodobý. To je praktický test, jak poznáte skutečného znalce od laika: zeptejte se, který štít je který. Když nevíte, radši mlčte a jen poslouchejte.

Dalším vodítkem jsou okenní špalety – zešikmené plochy kolem okna uvnitř zdi. V renesanci jsou špalety hluboké a hladké, s tesaným ostěním, které vystupuje z líce zdi jen mírně. Když narazíte na okna, která mají v špaletě sedátka nebo výklenky, je to spíš gotický prvek. Renesance také kladla důraz na vodorovné členění fasády – mezi patry často probíhají výrazné kordonové římsy, které oddělují jednotlivá podlaží. Podívejte se, jestli okna v každém patře sedí mezi těmito římsami a jestli jejich parapety respektují průběh římsy.

Při procházení se zaměřte na detaily, nejen na výkladní skříně. Mozaikové dlažby, secesní zábradlí, vitráže nebo původní osvětlení – to všechno jsou prvky, které vám prozradí víc o době vzniku pasáže. Typická chyba spočívá v tom, že lidé kráčí rychle a koukají jen na obchody. Pak jim unikne to nejcennější. Zpomalte, zvedněte hlavu a prohlédněte si stropy a průhledy. Mnoho pasáží má totiž prosklené střechy, které vytvářejí hru světla a stínu, a právě tady se ukrývá jejich kouzlo.