Další nezbytností je ochrana tlapek. Dlouhá túra po ostrých kamenech nebo rozpáleném asfaltu může psovi poranit polštářky. Přibalte si proto balzám na tlapky, který nanesete před výstupem i během přestávek. Pro náročnější terén zvažte psí botičky. Ne každý pes je ale hned unese, takže je doma předem vyzkoušejte. Zkontrolujte také, zda nemá pes dlouhé drápy – na sestupech by se mohl zranit. Pokud jdete po lesní pěšině, kde nejsou kameny, je to méně rizikové, ale nikdy to nepodceňujte.

Nezapomeňte na bezpečnostní pravidla: vždy někomu řekněte, kam jdete, a kdy plánujete návrat. Sledujte předpověď počasí a v případě bouřky se vyhněte hřebenům a otevřeným prostranstvím. Na túru vyrazte raději ráno, kdy je vzduch čistší a je dost času na případné zdržení. Pokud se cítíte unavení nebo se necítíte dobře, otočte se raději dřív – hory nikam neutečou, ale vaše bezpečí je na prvním místě.

Základem je přestat se spoléhat na to, že víte, kde jste, a začít průběžně ověřovat svůj odhad. Nejspolehlivější pomůckou je kombinace mapy a buzoly, ale musíte je umět používat i bez vyznačených cest. V praxi to znamená určit si azimut na začátku pohybu a držet se ho, ale s vědomím, že terén vás bude nutit dělat okliky. Každých padesát až sto metrů si ověřte, zda jdete stále stejným směrem – stačí namířit buzolu na nějaký vzdálený strom a porovnat s azimutem. Pokud se odchýlíte o více než deset stupňů, vraťte se a zkuste to znovu, jinak se vaše trasa začne nepozorovaně stáčet do oblouku.

Před si nastudujte mapu a v hlavě si projděte celou trasu. Za tmy nepoznáte místa, která znáte ze dne, a snadno uděláte chybu v odbočce. Praktické je zvolit cestu s výraznými orientačními body, jako jsou skalní útvary, potoky nebo lavice. Vyhněte se otevřeným hřebenům s prudkými srázy, pokud nejste zkušení. Vždy si spočítejte čas s rezervou a mějte v batohu náhradní zdroj světla, protože čelovka může selhat.

Co dělat, když vás terén donutí změnit plán Když narazíte na nepřekonatelnou překážku, jako jsou husté křoviny, skalní stěna nebo podmáčená sníženina, nesnažte se ji obcházet naslepo. Zastavte se, určete si, kterým směrem se musíte vydat, a pak obcházejte s vědomím, že se musíte vrátit na původní azimut. Ideální je obejít překážku tak, abyste si zapamatovali, o kolik jste se odchýlili, a po obchvatu se zase vrátit na směr. Typická chyba je pokračovat „přibližně stejným směrem" – to je cesta k tomu, že za hodinu zjistíte, že jste o kilometr jinde, než si myslíte.

Častou chybou je koupit funkční prádlo přesně na míru, tedy těsně přiléhající. Ono by mělo přiléhat, ale neškrtit. Švy by neměly tlačit a střih by měl umožňovat volný pohyb. Dávejte pozor na to, aby prádlo nemělo vysoký límec, pokud pod ním plánujete nosit další vrstvy. Vybírejte střihy, které mají ploché švy, aby nedrhly při pohybu. Pokud máte citlivou pokožku, vyzkoušejte materiál na zápěstí, než si koupíte celý kus.

Pozor na opačný problém – hole příliš dlouhé a tvrdě opřené do svahu způsobují, že se tělo předklání a ztrácíte rovnováhu. Často pak špička právě sklouzne po kamení. Vždy si proto vyberte hole s možností rychlého přepínání délky, abyste mohli reagovat na změnu sklonu terénu. Zbytečně složité pojistky s otáčením vám v dešti nebo v rukavicích zaberou čas a rozladí vás.

Nezapomínejte ani na pásku přes zápěstí. Většina levných modelů ji má úzkou a kluzkou, takže se při zapření zařezává do kůže nebo se povoluje. Dobré poutko má být širší, s možností utažení přes suchý zip. Před dlouhým sestupem si je připravte tak, aby hole držely pevně i bez stisku prstů – to vám umožní občas povolit dlaň a protáhnout si prsty, aniž byste hole upustili. To oceníte zejména na konci dne, kdy už ruce ztrácejí sílu.

A když už se skutečně ztratíte, zastavte se. Panika je nejhorší rádce, protože vás nutí chodit rychleji a méně přemýšlet. Sedněte si, zkuste si vzpomenout, kde jste naposledy věděli, kde jste, a projděte si v hlavě, co se od té doby změnilo. Pokud máte mapu, označte si místa, kde jste si byli jistí, a odhadněte, jak daleko jste mohli od té doby dojít. Klíčové je nechodit dál, dokud si nejste jistí, že víte, kudy zpět. Často pomůže vrátit se po vlastních stopách, ale to funguje jen v případě, že jste je neztratili v blátě nebo na skalách. V hlubokém lese je nejlepší strategií zůstat na místě, pokud máte signál nebo vás někdo hledá – ale pokud ne, musíte se spolehnout na to, že jste si během cesty dělali průběžné poznámky a teď je umíte použít.

Nejčastější chybou rekonstrukce koupelny krok za krokemčátečníků je podcenění pitného režimu a jídla. Dehydratace a nedostatek energie se projeví únavou a křečemi, které mohou být nebezpečné. Proto pijte pravidelně, i když necítíte žízeň, a doplňujte energii postupně. Druhou častou chybou je přecenění rychlosti – turistika není závod, jděte vlastním tempem a dělejte si přestávky. Pokud se zadýcháte, zpomalte, dokud se dech neuklidní, a pak pokračujte.