Základní sadou pro začátek jsou testy na amoniak, dusitany, dusičnany, pH a uhličitanovou tvrdost. Amoniak a dusitany jsou pro ryby toxické i v nízkých koncentracích, a proto byste je měli měřit hlavně v prvních týdnech po založení akvária, kdy se v něm teprve usazuje biologická filtrace. Dusičnany už nejsou tak nebezpečné, ale jejich dlouhodobě zvýšená hladina podporuje růst řas a zhoršuje kondici ryb. Hodnotu pH a KH sledujte zejména u druhů citlivých na výkyvy – bez znalosti těchto parametrů se neobejdete ani při léčbě nemocí.

Pro nastartování cyklu potřebujete zdroj čpavku. Nejjednodušší je vložit do nové nádrže špetku kvalitního vločkového krmiva nebo kápnout trochu amoniaku, ale bez zbytečné chemie se obejdete i tak, že do akvária dáte pár kousků rostlin, které začnou zahnívat. Ryby do cyklující nádrže nikdy nedávejte, dokud se hodnoty nestabilizují. Pokud už ryby máte, urychlíte cyklus použitím filtrační hmoty ze zaběhnutého akvária od známého, nebo zakoupením tekutého bakteriálního přípravku.

Pravidelná údržba je alfou a omegou. Jednou týdně vyměňte třetinu vody za odstátou kohoutkovou, vyčistěte sklo a odsajte nečistoty ze dna. Děti mohou pomáhat s odlovem řas nebo s kontrolou teploměru, ale čištění filtru by měl dělat dospělý – rozhodně ne pod tekoucí vodou, která zničí bakterie. Když se objeví nějaká nemoc, nesnažte se léčit hned chemií; nejdřív vyměňte vodu a zvyšte provzdušnění. Teprve když potíže přetrvávají, sáhněte po přípravku z ověřeného zdroje, ale vždy dodržujte dávkování.

Když už nové topení máte, nikdy ho nezapínejte přímo v akváriu. Nechte ho nejprve alespoň 15 minut ponořené, aby se vyrovnala teplota skla a vody. Teprve potom ho zapojte do elektřiny. Postupně nastavte termostat o jeden až dva stupně nad aktuální teplotu vody a hodin zvyšujte, dokud nedosáhnete cílové hodnoty. Tím předejdete teplotnímu šoku a případnému prasknutí skla.

Dalším častým omylem je přeplnění akvária. Děti chtějí hodně rybek najednou, ale každá potřebuje prostor a vodu. Pro rekonstrukce koupelny krok za krokemčátek platí pravidlo: na jednu rybu velikosti čtyři centimetry počítejte s deseti litry vody. V šedesátilitrové nádrži to znamená maximálně šest ryb – a to až po stabilizaci prostředí. Ryby přidávejte postupně, maximálně dvě až tři za měsíc, a vždy je nechte týden v karanténě, aby se neprojevily skryté nemoci.

Jakmile dusitany a čpavek klesnou na nulu, můžete do nádrže přidat první ryby. Postupujte ale pomalu – maximálně dvě až tři malé ryby týdně. Náhlé přidání velkého množství živočichů přetíží kolonii bakterií a cyklus se zhroutí. Pravidelně kontrolujte parametry i po zaběhnutí, zejména po každém větším úklidu nebo při zvýšení počtu ryb. Trpělivost se vyplácí: dobře zaběhnutý cyklus je zárukou, že ryby zůstanou zdravé a voda čirá.

Krmení je další záludnost. Děti mají tendenci sypat vločky barvy stěn do obýváku akvária pokaždé, když se nudí, a výsledkem je znečištěná voda a nemocné ryby. Naučte je dávkovat krmivo tak, aby ho ryby snědly do dvou minut, a jedno jídlo denně úplně stačí. Nejlepší je koupit kvalitní suché krmivo pro živorodky a jednou týdně ho nahradit mraženými nebo živými patentkami – to ryby zabaví a podpoří jejich přirozené chování. Přejedení vede k zácpě a zánětům, které jsou u malých ryb často smrtelné.

Co se v akváriu vlastně děje a kdo za to může Prvním krokem je rozklad organických látek na čpavek (NH3). Ten už v nízkých koncentracích poškozuje žábry. Pak nastupují bakterie rodu Nitrosomonas, které čpavek oxidují na dusitany (NO2). Dusitany jsou rovněž jedovaté, ale přicházejí na řadu bakterie Nitrobacter, jež je mění na dusičnany (NO3). Tyto dusičnany už rybám příliš nevadí, ale při vysoké koncentraci podporují růst řas. Pravidelnou výměnou vody se dusičnany odstraňují. Celý proces trvá zpravidla čtyři až osm týdnů.

Pamatujte, že méně je někdy více. Nemusíte mít hustý prales, stačí pět až sedm rostlin, které vytvoří přirozený vzhled. Až si osvojíte základy, můžete postupně přidávat náročnější druhy. Ale i tyto jednoduché rostliny vám přinesou radost, pokud jim dáte stabilní podmínky a trochu trpělivosti. Za pár měsíců budete mít akvárium, které vypadá svěže, a přitom vám nezabere víc než deset minut týdně.

Černé řasy na listech akvarijních rostlin jsou častým problémem, který většinou nesouvisí s tím, jak často měníte vodu, ale s tím, co se děje uvnitř nádrže. Jejich výskyt je obvykle signálem nerovnováhy mezi světlem, živinami a oxidem uhličitým. Než sáhnete po chemických přípravcích, zaměřte se na to, co řasy živí – jinak se budou vracet i po mechanickém odstranění.