Nejlepší čas pro pozorování je od prosince do března, kdy je souhvězdí nejvýše nad obzorem. Večer ho hledejte na jihu až jihozápadě. Pokud si nejste jistí, pomozte si výraznými hvězdami okolních souhvězdí: nad Orionem najdete načervenalou hvězdu Betelgeuse (levé rameno), pod pásem pak modrobílou Rigel (pravá noha). Tyto dvě hvězdy jsou nejjasnější v celém souhvězdí a tvoří protilehlé rohy pomyslného obdélníku.

Poslední rada: nebojte se použít hvězdnou mapu v mobilu, ale naučte se nejdřív hledat podle skutečné oblohy. Až příště uvidíte Orion, zkuste si představit, že se díváte na oblast vzdálenou přes tisíc světelných let. To, co vidíte, je světlo, které vyrazilo z těchto hvězd dávno předtím, než se na Zemi objevila písma. Tento pohled je pokaždé stejně silný.

Prvním cílem, který snadno najdete, je Mléčná dráha. V létě se táhne od severovýchodu k jihozápadu jako mléčný pruh přes celou oblohu. Nejlépe je vidět osvětlení v obýváku červenci a srpnu, ale i na podzim ji zahlédnete, jen musíte být trpěliví. Často ji lidé přehlédnou, protože čekají jasný pás – ve skutečnosti vypadá jako světlejší oblak, který se táhne mezi hvězdami. Pokud ji nevidíte, zkuste se dívat mírně stranou, takzvaným bočním viděním, které je citlivější na slabé světlo.

Při pozorování se vyvarujte častým chybám. Nikdy nepoužívejte brýle na sváření, CD, diskety ani domácí filtry z igelitu či fólie — tyto materiály nejsou na přímé sledování Slunce stavěné. Rovněž se vyhněte levným plastovým dalekohledům bez certifikovaného filtru na přední čočce; filtry, které se nasazují na okulár, se přehřívají a praskají. Nejbezpečnější je použít speciální sluneční filtr na přední část dalekohledu, který odfiltruje až 99,999 % světla. Takový filtr si ovšem ověřte, že je nepoškozený a nemá žádné škrábance.

Na co se zaměřit při výběru a jak se vyhnout chybám Nejdůležitější parametr je průměr objektivu (apertura). Čím větší, tím více světla a detailů – ale také větší hmotnost a cena. Pro začátek volte průměr mezi 70 a 130 mm u refraktoru, u reflektoru pak mezi 114 a 150 mm. Menší průměr je vhodný rady pro rekonstrukci děti nebo na cestování, větší vyžaduje pevnou montáž. U levných montáží se vyhněte modelům s plastovými díly a tenkými nožičkami – stabilita je základ. Nestabilní montáž způsobí, že obraz vibruje a pozorování je nepříjemné.

Nejjednodušší a nejbezpečnější cestou pro začátek je projekce dalekohledem. Postavte dalekohled na stativ, naměřte ho na Slunce (nikdy se přitom nedívejte okulárem!) a obraz zachyťte na bílý papír umístěný asi 20–30 cm za okulárem. Here is more information in regards to odkaz have a look at our own web page. Zaostřete tak, aby byl okraj slunečního disku ostrý. Skvrny pak uvidíte jako tmavé útvary na světlém pozadí. Při této metodě se vyhnete jakémukoli přímému kontaktu se slunečním zářením, a přesto získáte detailní pohled na aktuální stav povrchu.

Typickým omylem je kupovat první dalekohled podle maximálního uváděného zvětšení. Zvětšení nad 200× je u malých přístrojů nepoužitelné kvůli chvění vzduchu a nízké světelnosti. Většina pozorování probíhá při zvětšení 20–60×. Při výběru se proto zaměřte spíše na kvalitu okulárů (např. Plössl) než na číslo, které výrobce uvádí v reklamě. Kvalitní okulár vás bude bavit roky, kdežto nekvalitní zkazí zážitek z jinak dobrého dalekohledu.

Refraktor používá na přední straně skleněnou čočku (objektiv), která láme světlo do okuláru. Výhodou je ostrý obraz bez centrálního stínu, ideální pro pozorování Měsíce, planet nebo dvojhvězd. Nevýhodou je vyšší hmotnost a delší tubus, což vyžaduje stabilní montáž. U levných modelů se navíc projevuje barevná vada – kolem jasných objektů vidíte fialové nebo zelené lemy. Tomu se vyhnete výběrem modelu s delší ohniskovou vzdáleností, ale takový přístroj je méně skladný.

Sluneční skvrny jsou fascinující projev sluneční aktivity, který lze pozorovat i z domova. Než se ale pustíte do jejich sledování, musíte si uvědomit jedno zásadní pravidlo: na Slunce se nikdy nedívejte pouhým okem, dalekohledem ani běžným fotoaparátem. I krátký pohled může způsobit nevratné poškození sítnice. Bezpečné pozorování vyžaduje buď speciální filtry, nebo projekční metodu, která promítne sluneční disk na stínítko.

Když už pás najdete, všimněte si pod ním tří slabších hvězd, které tvoří Orionův meč. Pokud máte dobré oči nebo dalekohled, u prostřední hvězdy meče uvidíte růžovou mlhavou skvrnu – to je Velká mlhovina v Orionu, jedna z nejbližších oblastí tvorby hvězd. Pro její spatření nepotřebujete nic speciálního: stačí i obyčejný triedr 10×50. Nezapomeňte si na pozorování vzít teplé oblečení a termosedku s teplým nápojem – zimní noc umí být zrádná.