Vlhkost dřeva není jen technickou poznámkou pro topiče, ale přímo rozhoduje o tom, kolik skla se na dvířkách kamen vytvoří. Když spalujete dřevo s obsahem vody vyšším než dvacet procent, energie, která by měla ohřívat místnost, se spotřebuje na odpařování vody. Pára pak kondenzuje na studeném skle a mísí se s dehtovými látkami, čímž vzniká tmavý povlak, který se obtížně odstraňuje. Čím vlhčí dřevo, tím více skla se usazuje a tím častěji musíte sklo čistit – nebo dokonce měnit, pokud je zanesené dlouhodobě.

Nejlepší je zakládat oheň odspodu, ne shora. If you have any concerns relating to where and the best ways to make use of NáBytek Na MíRu, http://ingeekswetrust.de/index.php?title=správné_nastavení_přívodu_vzduchu:_čisté_hoření_bez_sazí_a_ztrát you can contact us at our own page. Plamen se přirozeně šíří vzhůru a ohřívá dřevo, které je nad ním. Když podpálíte vršek hromady, teplo stoupá pryč a spodní vrstva zůstává studená. Používejte sirky nebo zapalovač, ale nikdy ne hořlavé kapaliny, jako je benzín nebo olej – jsou nebezpečné a zanechávají toxické výpary. Místo nich můžete použít kousek suchého březového lýka nebo vatu napuštěnou včelím voskem, která hoří dlouho a bezpečně.

Dřevo skladujte nejlépe pod přístřeškem, kde může proudit vzduch ze všech stran. Nikdy ho neukládejte přímo na zem — podložte ho dřevěnými hranoly nebo paletami, aby nesálo vlhkost z půdy. Hromada by měla být volně ložená, ne natřískaná, aby mezi kusy cirkuloval vzduch. Sluneční strana a průvan urychlí sušení, ale chraňte dřevo před deštěm a sněhem. Ideální doba skladování je minimálně jeden rok, u tvrdého dřeva klidně dva. Pokud máte jen pár měsíců, vybírejte kusy, které jsou naštípané na menší polena — ty schnou rychleji.

Nejdřív si ujasněte, co od dřeva čekáte. Tvrdé dřevo hoří pomaleji a vytváří dlouho žhnoucí uhlíky, což se hodí pro přikládání na celou noc. Měkké dřevo naopak rychle vzplane a dá rychlý plamen, ale brzy vyhoří. Pro běžné denní topení v krbových kamnech je ideální kombinace: ráno přiložíte měkké dřevo na rychlé roztopení, pak přidáte tvrdé, které udrží stabilní teplotu. Pokud topíte pouze tvrdým dřevem, počítejte s tím, že rozhořívání trvá déle a vyžaduje více podpalovače.

Na závěr si zapamatujte jednu věc: oheň není žádná věda, ale vyžaduje respekt. Pokud budete dbát na suché dřevo, vzduch a správnou stavbu, odmění vás čistým teplem a minimem kouře. A pokud se vám přesto objeví kouř, nepanikařte – stačí otevřít mezeru mezi poleny nebo přidat suché třísky. S trochou cviku zapálíte oheň, který hoří jako švýcarské hodinky.

Množství skla na dvířkách ovlivňuje i primární a sekundární přívod vzduchu. Vlhkost dřeva zvyšuje potřebu kyslíku pro dokonalé spalování, ale mnoho lidí utáhne klapku příliš brzy, aby prodloužili hoření. Tím sníží teplotu v topeništi a podpoří kondenzaci dehtu. Správný postup je nechat kamna běžet na plný výkon alespoň dvacet minut po každém přiložení. Během této doby se sklo ohřeje nad rosný bod a případné usazeniny se spálí. Teprve poté můžete regulovat přívod vzduchu. Pokud sklo i tak zůstává zanesené, zkontrolujte těsnění dvířek – netěsnost způsobuje přisávání studeného vzduchu, který ochlazuje sklo.

Typická chyba je také používání dřeva z demolic nebo starého nábytku. Takové dřevo může obsahovat zbytky barev, laků nebo lepidel, které při hoření uvolňují toxické látky. Stejně tak se vyhněte dřevu z nemocných stromů nebo z pobřežních oblastí, kde nasáklo solí. Do kamen patří jen čisté, neošetřené dřevo. A pokud máte stará kamna bez možnosti regulace vzduchu, počítejte s tím, že i nejlepší tvrdé dřevo bude hořet hůř než v moderním spotřebiči. V takovém případě zvažte výměnu nebo alespoň konzultaci s kominíkem.

Samotné čištění začněte od horního konce komína, pokud je to technicky možné. Spouštějte kartáč plynule dolů, nikdy ho netlačte silou, jinak riskujete poškození vložky nebo zaseknutí kartáče. Pohybujte jím rovnoměrně nahoru a dolů, abyste uvolnili saze z celého obvodu. V případě teleskopických tyčí přidávejte délku postupně a kontrolujte, aby se tyč neohnula. U velmi vysokých komínů nebo při nepřístupné střeše je bezpečnější použít metodu shora dolů přes komínový průduch, ale vždy s jištěním proti pádu.

Praktický test je jednoduchý: vezměte dva kusy stejného dřeva, jeden suchý a jeden čerstvě naštípaný, a vložte je do kamen. Sledujte sklo po prvních třiceti minutách. U mokrého dřeva se téměř okamžitě objeví oranžovo-hnědé mapy, zatímco suché dřevo zanechává sklo téměř čisté. Pokud nemáte vlhkoměr, použijte starou pomůcku – poklepejte na poleno. Suché dřevo vydává jasný, zvonivý zvuk, mokré zní tlumeně. Tento rozdíl je natolik výrazný, že si ho všimnete i bez měření.