Strávila jsem víkend u kamarádky v paneláku a málem jsem jí záviděla. Její ložnice o dvanácti metrech čtverečních voněla sušenou levandulí a vypadala, jako by k ní patřila stará usedlost v údolí Rhôny. Jenže ona v tom bytě bojuje s úplně stejnými problémy jako já. Malý půdorys, žádné místo na povlečení pro hosty, věčně se batolící pes v nohách postele. A přesto si tam vytvořila provence style interiors, které působí vzdušně a útulně zároveň. Těžký dubový nábytek vyměnila za bíle mořený borovicový stůl s patinou, na parapet postavila tři keramické džbány a na zeď pověsila jednoduchý obraz včel na plátně. Žádné gobelíny, žádné zlacené rámy. Jen ta jemná, matná, omšelá krása, která voní sušeným tymiánem a pečeným chlebem.

Když začnete nad provence style interiors uvažovat v kontextu běžného českého bytu, narazíte na první kámen úrazu. Ty omšelé a oprýskané povrchy, které jsou na jihu Francie výsledkem suchého větru a slunce, u nás často vznikají jen špatným lakem. Řešením jsou přírodní materiály a barvy, které mají v sobě šedý nebo krémový podtón. Troufněte si na omítku stěny natřít vápennou barvou, i když to bude za pár let vyžadovat obnovu. V bytě se mi osvědčil len na závěsech a bavlněné běhouny místo koberců. Trápením bývá nedostatek úložného prostoru na ložní prádlo přesně v tom provensálském tónu. Pořídila jsem proto bed s úložným prostorem, který je vyrobený z masivní borovice a natřený bílou matnou lazurou. Pod matrací se skrývá celá zásoba ručníků, prostěradel a dvou polštářů navíc. Vůně dřeva a levandulového sáčku se tam mísí a pokaždé, když vytahuju čisté ložní, mám pocit, že otevírám starou truhlu.

V obývacím pokoji se pak potýkáme s věčným tématem. Přijede návštěva z Moravy, potřebuje přespávat, ale vy nechcete mít v patnácti metrech rozloženou armádní postel. Tady přichází ke slovu taktika provensálského minimalismu. Místo masivní rohové sedačky zvolte elegantní sestavu s nožičkami, pod kterou se dá vysávat. A jako záchranu pořiďte pohovku s rozkládacím mechanismem, nejlépe s click-clack mechanismem, který nevyžaduje vyndávání polštářů ani noční stolky. Jedno rychlé trhnutí a místnost je připravená na spaní. Důležité je, aby látka byla co nejpřirozenější. Zvolila jsem variantu s matným potahem, který připomíná staré lněné plátno. Nesnesla bych lesklý polyester v interiéru, který se tváří jako francouzská venkovská chalupa. Ta žlutá, prošedivělá krása totiž stojí na autenticitě, ne na dokonalých površích.

Ovšem pozor na past. Provence styl svádí k přeplácanosti, k hromadění keramických kohoutů a sušených květin na každém rohu. V malém bytě to pak vypadá spíš jako výkladní skříň než jako domov. Zkuste si stanovit pravidlo tří. Maximálně tři dekorativní předměty na jedné poličce, maximálně tři druhy květin v jedné místnosti. Místo abyste kupovali stůl se šesti židlemi pro případ, že přijde celá rodina, vsaďte na dvě staré dřevěné židle s prohnutým opěradlem a k nim praktickou benátskou lavici, která zároveň slouží jako botník. A pokud přece jen potřebujete místo na sezení navíc, sáhněte po rozkládacím gauči s úložným prostorem uvnitř. U nás se osvědčil model, kde pod sedákem najdete kapsu na dvě deky a čtyři polštáře. Životní pojistka pro chvíle, kdy dorazí nečekaný host a vy nemusíte převracet celý byt.

Když přijde na výběr konkrétního kusu, řešila jsem dilema s rozkládací sedačkou do malého obýváku. Chcete do místnosti vnést jemnou eleganci, ale zároveň potřebujete praktické spaní. Rozhodla jsem se pro pohovku s látkovým potahem z recyklovaného lnu, která má uvnitř skrytý výsuvný šuplík. Tedy v podstatě pull-out sofa, který se vysune jedním pohybem a vytvoří rovnou plochu na spaní. Nepotřebujete k tomu žádné složité vyndávání matrace nebo převracení opěradel. Stačí vytáhnout a je hotovo. Matrace na spaní je vyrobena z kokosového vlákna a přírodního latexu, kopíruje tedy tělo a zároveň neabsorbuje tolik vlhkosti jako klasická pěna. Ovšem pozor, abyste nekoupili model s příliš měkkou výplní. V provensálském duchu by mělo být vše pevné, poctivé a stabilní. Žádné prohýbající se desky nebo vrzající pružiny.

K tomu všemu patří i správný výběr čalounění. Pokud se nebojíte investice, sáhněte po sametovém čalounění v tlumené olivově zelené nebo hořčicové barvě. Velvet upholstery zní možná honosně, ale v matném odstínu a v kombinaci s běleným dřevem působí překvapivě usedle a útulně. Samet se navíc na omak příjemně liší od drsného lnu a dodává místnosti jemný lesk, který připomíná staré francouzské salóny. Jen dejte pozor na užší uličky v bytě, protože taková pohovka je široká a pokud ji máte v chodbě mezi kuchyní a pokojem, bude překážet. Raději si všechno doma vyměřte krejčovským metrem, nenechte se zlákat fotkou z katalogu. A pokud máte doma malé děti nebo psa, který rýpe do čalounění, volte raději lněný povlak s odnímatelným potahem, který hodíte do pračky. Stejně jako na jihu Francie, kde vše podléhá opotřebení a stává se tím krásnějším.

spaní na pohovce, ale ještě jedna věc je zásadní. Aby host nebo vy sami měli opravdu pohodlnou noc, nestačí jen rozložený rám. Potřebujete do něj vložit kvalitní matraci, ideálně s pružinovým jádrem a paměťovou pěnou na povrchu. Když jsem řešila problém s návštěvami, koupila jsem samostatnou pěnovou matraci o síle 16 cm s pružinovým jádrem, která se dá přes den schovat za dveře nebo do šatní skříně. Ale pokud máte jen pár centimetrů místa, pořiďte raději tu pohovku s integrovaným lamelovým roštem a pevnou pěnou. V provensálském stylu je důležitý i rám postele, který musí být z masivu, ne z dřevotřísky. Slatted frame z bukových lamel podrží záda a zároveň nechá matraci dýchat. Žádný plastový rošt, který za pár let povolí. To už si raději připlaťte za kovářsky zpracované lamely ze dřeva, které vydrží desítky let. A přesně takový kus nábytku pak zůstane v rodině.

Nakonec mi dovolte malou střípkovou radu, která vychází z mé vlastní chyby. Když jsem zařizovala malý byt v provensálském stylu, koupila jsem velký dřevěný stůl do kuchyně, který vypadal úžasně, ale po pár týdnech mi bylo líto každého flíčku od kávy. Provence style interiors neznamená, že musíte žít v muzeu. Naopak. Ty skvrny od vína, ty odřené hrany od talířů, to je ta pravá provensálská patina. Pokud se bojíte nechat stůl neošetřený, natřete ho speciálním voskem, ne lakem. Vosk povrch chrání, ale neuzavírá ho. Dřevo dál dýchá, stárne a vy s ním. Až za pár let vyndáte starou bednu od vína, postavíte ji na stůl a nasypete do ni levandulové květy, pochopíte, že tenhle styl není o dokonalosti. Je o čase, o vůni a o tom, že i malý panelákový byt se dá proměnit v místo, kde voní sušené byliny a odk