První pokus o domácí knihovnu byl trapný. Koupila jsem levnou polici z hobry, naskládala na ni své oblíbené tituly a s hrdostí jsem ji ukazovala hostům. Jenže po pár měsících se pod tíhou svazků začala prohýbat a já pochopila, že domácí knihovna není jen estetická záležitost, ale především nosná konstrukce. Když pak přišla na řadu otázka, kam uložit přespávající návštěvy, začala jsem hledat kompromis. Narazila jsem na koncept sedací soupravy, kterou stačí jedním pohybem proměnit v lůžko. Zpočátku jsem byla skeptická, protože jsem si nedovedla představit, že bych na takové pohovce chtěla trávit večery s knihou. Ale zkušenost mě naučila, že když je polstrování dostatečně pevné, sedí se na ní překvapivě dobře, i když máte na klíně těžkou encyklope

První věc, kterou jsem udělala, bylo vyhození klasické postele. Místo ní jsem pořídila sofa bed s velurovým čalouněním v tmavě modré. Nevypadá jako postel ani jako gauč, je to něco mezi. Přes den slouží jako pohovka, večer rozložím. Zjistila jsem, že čalouněný nábytek dodá místnosti měkkost a opticky ji zvětší, protože se do něj nezaboří světlo jako do lesklých povrchů. Když přijde na návštěvu kamarádka, stačí pár pohybů a spí na foam matraci, která je součástí mechanismu. Ta matrace má dvanáct centimetrů, leží na lamelovém roštu a vůbec není cítit, že spíte na gau

A co když přijede návštěva? Tohle je kámen úrazu všech malých bytů. Rádi byste byli pohostinní, ale kde nechat spát kamaráda, když místnost slouží zároveň jako obýinteriéry v loftovém styluák, ložnice i jídelna? Tady přichází na řadu chytrý nábytek. Klasická rozkládací pohovka je často zlo. Sedák je tvrdý jako prkno a po pár měsících se propadne. Já jsem vsadila na sofa bed s kvalitním mechanismem. A konkrétně na variantu s click-clack mechanism. Proč? Protože ho rozložíte jednou rukou, zatímco v druhé držíte polštář. Žádné tahání za madla, žádné klení. A hlavně je u něj slatted frame, který je pružný a nedělá do matrace d