Zpátky ke koupelně. Její design totiž neskončil u skříňky na prádlo. Všiml jsem si, že v bytě chybí místo na kosmetiku, kartáče a léky. Klasická zrcadla nad umyvadlem jsou fajn, ale zaberou jen polovinu prostoru. Dal jsem si vyrobit zrcadlo na míru přes celou stěnu. Za ním je jen pár centimetrů hluboká police, ale vejde se tam deset lahviček. A protože je zrcadlo velké, opticky místnost zdvojnásobí. K tomu jsem přidal podomítkový splachovač a polozávěsné WC. Ušetřilo to dalších deset centimetrů. V koupelně design teď funguje jako švýcarský nůž. Všechno má svůj důvod a mí

Pak přišla řada na obývák. Chtěl jsem, aby se po večerech dal rychle změnit v ložnici, aniž byste museli vystěhovat konferenční stolek. Rozhodl jsem se pro pohovku s click-clack mechanismem. Tohle není žádná laciná skládací postel. Když jsem ji vybíral, koukal jsem hlavně na rám a na materiál. Nakonec padla volba na model s masivním slatted frame pro lehátko. Díky tomu funguje jako plnohodnotné lůžko i pro někoho přes metr osmdesát. A aby to nebilo do očí, nechal jsem čalounění v jemné velvet upholstery v tlumeně šedé. Vypadá jako běžná sedačka, ale pod tím sametem se skrývá pořádná konstru

První věc, kterou jsem pochopil, je, že koupelna design nezačíná u umyvadla, ale u toho, co se děje za jejími dveřmi. Když máte v obýváku rozložený gauč, mizí tam všechno místo. A když se návštěvy chystají spát, potřebují ručníky, župany a místo na kartáček. Takže jsem do koupelny design zakomponoval úzkou skříňku na prádlo přímo vedle sprchového koutu. Místo klasické poličky na mýdlo jsem dal výsuvný koš na drobnosti. Všechno, co by jinak leželo na linkách, zmizelo do zdi. A najednou zbylo dost místa i na malý stojan na ručníky, který se dá sklopit, když ho nepotřebuj

Když jsem před lety poprvé vstoupila do prázdného řadového domu, připadal mi jako dlouhá chodba s okny. Jasně, měl tři patra, ale šířka necelých pět metrů dávala tušit, že každý centimetr bude muset bojovat o své místo. Zásadní výzvou se ukázalo být přízemí, kde se měla snoubit kuchyně, jídelna a obývací pokoj v jednom pruhu. První večer jsem si lehla na matraci přímo na podlahu a pochopila, že townhouse interior design není jen o estetice, jde o přežití v prostoru, kde se každý nábytek počítá. Musela jsem se smířit s tím, že klasické rozkládací pohovky s tenkou matrací na mřížce nejsou cesta, protože hosté si stěžovali na propadlé záda a já neměla kam uklidit povleče

Důležité je ale vybrat správnou matraci. Mnoho lidí dělá tu chybu, že koupí lacinou sedačku s vestavěnou pěnovou vložkou a pak nadává, že se probudí s bolavými zády. Já v tomto případě sáhl po variantě, kde je součástí dodávky samostatná pěnová matrace o tloušťce alespoň dvanáct centimetrů. Když ji položím na pevný laťkový rám, mám prakticky stejný komfort jako v ložnici. A když hosté odjedou, matraci sroluju a strčím do skříně. Je to řešení pro nás, kteří bydlíme v malém a nechceme hosty odb

Co mě ale naučila praxe, je, že se nesmíte bát kompromisů. Když jsem vybíral pull-out sofa, dlouho jsem váhal mezi pohodlím a vzhledem. Rozkládací sedačky bývají tvrdé a působí lacině. Tenhle konkrétní kousek má ale uvnitř kovovou konstrukci a výsuvný rám s pevnými lamelami. Když se rozloží, vznikne rovná plocha, na které foam mattress drží tvar a nepropadá se. A velvet upholstery na povrchu není jen na parádu. Je příjemná na dotek a dá se čistit vlhkým hadříkem. Praktičnost a elegance se nemusí vylučovat, jen musíte vědět, na co se zamě