5 tipů, jak prozkoumat Prahu z výšky říms a atik > 공지사항

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Most Legií: proč je důležitý a jak se po něm pohybovat Most Legií (dříve most Františka Josefa I.) je oproti Karlovu mostu nenápadný, ale o to praktičtější. Spojuje Národní třídu s Újezdem a je klíčový pro pěší i tramvaje. Na rozdíl od Karlova mostu tu nenajdete davy, takže pokud jdete z centra na Petřín nebo na Kampu, je to nejrychlejší a nejpohodlnější cesta. If you have any kind of questions regarding where and ways to make use of další informace, you could call us at the internet site. Jen pozor na to, že chodník je úzký a tramvaje jezdí uprostřed – když si chcete udělat selfie u zábradlí, dejte pozor na projíždějící soupravy. Mnohem bezpečnější je počkat na chodníku a fotit most z boku, třeba z protějšího nábřeží.

Praha není jen městem stověžatým, ale také městem mnoha mostů. Některé z nich už dávno neslouží, zmizely z map i z povědomí. Přesto jejich příběhy ovlivňují to, jak dnes město vypadá a jak se po něm pohybujete. Když se začnete zajímat o zaniklé mosty, zjistíte, že každý z nich zanechal v terénu nebo v dopravě znatelnou stopu. A právě tyto stopy vám pomohou lépe pochopit, proč je dnešní Praha taková, jaká je.

Nezapomeňte na to, že ne každá atika je bezpečná. Staré cihly a pískovec se drolí, takže se vždy nejprve podívejte na stav koruny zdiva. Pokud vidíte praskliny nebo uvolněné kusy, hledejte jiné místo. Vstup na střechy je často ošetřen zákazem, ale mnohé domy mají oficiálně přístupné střešní terasy nebo ateliéry. Zkuste se podívat do databází architektury – mnohé domy s atikou jsou zpřístupněny při dnech otevřených dveří, kdy se dostanete nahoru legálně.

Začněte u starých činžovních domů s vnitrobloky. Mnohé z nich mají ve štítu atiku s ochozem, který sloužil jako protipožární a revizní cesta. Hledejte domy, kde je ve vstupní hale schodiště do půdních prostor – často bývá přístupné, pokud bydlíte v domě nebo se domluvíte s domovníkem. Nebuďte agresivní, ale vysvětlete, že chcete fotit detaily fasád. Většinou vás pustí, když slíbíte, že nebudete rušit.

Jak na to, abyste se neutopili v datech Začněte jednou městskou částí a jedním tématem. Stáhněte si polygonovou vrstvu budov z katastrální mapy a propojte ji s daty o roku dokončení interiéru stavby, které najdete v registru územní identifikace. Vytvořte si v tabulkovém procesoru sloupec s dekádou výstavby a barevně odlište jednotlivá období. Teprve pak připojte další vrstvy – typ střechy, materiál fasády nebo památkovou hodnotu. Typická chyba začátečníků spočívá v tom, že chtějí do jedné mapy nacpat dvacet vrstev; výsledek je nepřehledný a ztratí se hlavní sdělení. Vždy se držte pravidla: jedna mapa, jedna otázka.

Většina turistů míří na Petřín nebo na Vyšehrad, a proto Košíře zůstávají stranou hlavního zájmu. To je ale výhoda, protože si tu užijete klid a atmosféru běžného života. Pokud máte rádi architekturu, nenechte si ujít funkcionalistický dům v ulici Pod Bateriemi, úLožNé Prostory V MaléM Bytě který navrhl významný architekt. Dům není označen žádnou pamětní deskou, takže si ho snadno přehlédnete. Podívejte se na jeho jednoduché průčelí a pásová okna, která jsou typická pro třicátá léta. Další zajímavostí je vila v ulici Na Cibulce, kde můžete vidět kombinaci secese a moderny.

Košíře bývají v povědomí Pražanů spíše jako průjezdní čtvrť mezi Smíchovem a Motolem. Málokdo tu ale zastaví a projde si ulice, které pamatují středověkou vesnici s tvrzí a vinicemi. Přitom právě tady můžete na jednom místě vidět barokní letohrádek, funkcionalistické vily i zbytky původní zástavby. Pokud chcete Košíře skutečně poznat, nejezděte jen tramvají číslo 4, ale vystupte a věnujte jim odpoledne. Začít můžete na náměstí U Motorletu, odkud je to k historii i do zeleně skutečně blízko.

Košíře nejsou typickou turistickou čtvrtí, ale právě proto mají své kouzlo. Stačí se zorientovat, obejít si hlavní památky a pak nechat prostor pro náhodné objevy. Pokud budete postupovat podle výše zmíněného okruhu, získáte ucelenou představu o tom, jak se ze středověké vsi stala městská čtvrť. A až se příště budete vracet z Motola tramvají, vzpomenete si, že za okny se skrývá víc, než by se na první pohled zdálo. Není to čtvrť, kterou byste chtěli vidět jednou za život, ale místo, kam se budete rádi vracet.

Při procházce si dejte pozor na jeden častý omyl: mnoho lidí si plete Košíře se sousedním Smíchovem, a proto hledají zajímavosti kolem náměstí 14. října. Jenže Košíře mají vlastní charakter, který se projevuje spíše v klidných ulicích a menších domech. Pokud chcete vidět, jak vypadala středověká vesnice, podívejte se na půdorys ulic kolem kostela svatého Jana Nepomuckého. Kostel stojí na místě, kde bývala románská kaple, a dodnes je vidět, že ulice sledují staré cesty, ne pravoúhlou síť. Zkuste si na mapě najít ulici K Lohovu, která vede mírně do kopce a kopíruje starou polní cestu.