Zkuste také jednoduchý test hoblinou. Ostrým nožem odřízněte tenkou třísku z povrchu polena. Pokud se tříska snadno oddělí a je křehká, dřevo je suché. Pokud se nožem prořezáváte těžce a tříska se ohýbá, je dřevo stále vlhké. Tento test vám napoví i o hustotě dřeva – čím sušší, tím křehčí.

Když přikládáte do kamen nebo krbových kamen, možná jste si všimli, že někteří lidé zakládají oheň tak, že polena skládají do komína a papír s třískami dávají nahoru. Tento způsob, nazývaný horní zapalování, není jen moderní trend, ale má měřitelné výhody, které oceníte při každém topení. Základní princip je prostý: hořlavé plyny, které ze dřeva vznikají při zahřívání, procházejí plamenem a shoří, místo aby unikaly do komína. Výsledkem je méně sazí, účinnější spalování a čistší sklo.

Co dělat, aby horní zapalování fungovalo bez kouře Nejčastější chybou je použití vlhkého dřeva. Pokud je vlhkost vyšší než dvacet procent, energie se spotřebovává na odpařování vody, teplota klesá a vzniká dehet. Používejte výhradně suché dřevo, nejlépe štípané. Druhým častým problémem je příliš velká vsázka. Na začátku stačí menší množství paliva – asi čtvrtinu až třetinu objemu topeniště. Jakmile se vytvoří žhavá vrstva, můžete přikládat. Při přikládání vždy otevřete přívod vzduchu, aby nedošlo k udušení ohně a vzniku kouře.

Na závěr se nebojte oheň nechat dohořet. Ideální je neusilovat o plameny celou dobu, ale postupně nechat přecházet do žhavé fáze. Když oheň dosáhne uhlíků o teplotě 600–700 °C, je nejefektivnější – vydává sálavé teplo, které hřeje více než plameny, a produkce kouře je téměř nulová. Pokud tedy chcete využít maximum, naučte se přikládat menší kusy dřeva častěji, ale ne vždy. Tím získáte stabilní, čistý a dlouhý výkon bez nutnosti neustálého přikládání.

Samotné čištění proveďte vždy shora dolů. Spusťte kartáč na laně až dolů a táhněte ho nahoru, přičemž se musíte pohybovat plynule, bez přerušení. Tím odstraníte i vrstvy sazí, které by jinak zůstaly na stěnách. Po vyčištění zkontrolujte stav kartáče – pokud je opotřebovaný, vyměňte ho, jinak nevyčistíte komín dokonale. Nezapomeňte vyčistit i dýmovnici a prostor za dvířky, kde se často hromadí dehet a popel.

Vlhkost palivového dřeva není jen technická poznámka pro topiče. Má přímý dopad na to, jak často budete stírat saze z prosklených dvířek kamen. Čím vlhčí dřevo spálíte, tím více vody a dehtu se uvolní do spalin. Tyto látky kondenzují na chladnějším povrchu skla a vytvářejí hnědý až černý povlak, který se běžnými čisticími prostředky odstraňuje jen obtížně. Pokud se chcete vyhnout každodennímu drhnutí, začněte u dřeva, ne u skla.

Během hoření kontrolujte barvu plamene. Správný oheň má jasně modrý až žlutý plamen s minimálním kouřem. Pokud plamen ztmavne do oranžova a stoupá šedý dým, dochází k nedokonalému spalování – přidejte vzduch pootevřením klapky nebo rozhrnutím polínek. Jestliže naopak plamen syčí a prská, jsou v dřevě dutiny s pryskyřicí, což je normální, ale snižuje to teplotu. Řešení spočívá v tom, že taková polena přikládáte až do fáze žhavého uhlí, ne na začátek.

Zapálení ohně vypadá jako jednoduchá činnost, ale výsledek – tedy čistý plamen bez kouře a s maximálním výdejem tepla – závisí na několika detailech. Nejčastější chybou bývá snaha zapálit velké polena hned na začátku, případně použití příliš mnoho papíru. Správný postup začíná u přípravy materiálu a končí kontrolou tahu. Když se jednotlivé kroky dodrží, oheň hoří rovnoměrně, méně kouří a vydrží déle.

Každý rok na podzim se opakuje stejný scénář. Teploty klesnou, zatopíte v kamnech nebo krbu a po pár hodinách cítíte zvláštní zápach, případně se objeví podezřelý kouř. Často za to může zanedbaná kontrola komína. Přitom stačí dodržet několik jednoduchých kroků, které nezaberou víc než odpoledne, ale ušetří vám starosti i případné ohrožení domu.

Jak na to? Nejprve do topeniště umístěte dvě úložné prostory v malém bytěětší polena podélně, aby mezi nimi zůstala mezera. Na ně kolmo položte další vrstvu menších kousků dřeva. Vrchní vrstvu tvoří hobliny, suché třísky a podpalovač (například z dřevovláknitých desek). Zapalte podpalovač shora. Plamen se postupně šíří dolů, prohřívá celou vsázku a hořlavé plyny procházejí žhavou zónou, kde dochází k jejich dokonalému spalování. Teplota v topeništi je vyšší a stabilnější od samého začátku.

Než začnete topit, zaměřte se na druh dřeva. Tvrdé dřevo z listnáčů, jako je buk, dub nebo habr, má výrazně vyšší výhřevnost než měkké smrkové či borové. Díky tomu ho potřebujete méně a topeniště vydrží déle žhavé. Pozor ale na čerstvě pokácené dřevo – obsahuje hodně vody, špatně hoří a zanáší komín. Vždy kupujte nebo řezejte dřevo s předstihem, ideálně 1,5 až 2 roky před použitím. Pokud máte možnost, vybírejte rovné, suché kmeny bez kůry, která při hoření zbytečně kouří.

Should you loved this informative article and you wish to receive more info regarding úLožNé prostory v malém bytě generously visit our own web-page.