Termické létání je základem většiny paraglidingových přeletů. Využívá stoupavých proudů teplého vzduchu, které vznikají rozdílným ohřevem zemského povrchu. Slunce ohřívá pole, skály nebo asfalt rychleji než vodu či les, a právě nad těmito místy se tvoří bubliny stoupajícího vzduchu. Piloti je vyhledávají, aby nabrali výšku a mohli pokračovat v letu.

Výbava, která rozhoduje o bezpečnosti Základ tvoří tuhé lezečky, mačky s předními zuby a dva technické cepíny. Boty musí sedět přesně – příliš volné způsobí, že mačky nezaberou. Mačky se připevňují buď páskem, nebo automaticky. Pro začátečníka je lepší variace s páskem, která se dá pohodlně nasadit na jakoukoliv tuhou botu. Cepíny vybírejte tak, aby jejich délka odpovídala vaší výšce – v ruce by měly směřovat šikmo dolů a špička by měla dosahovat k zápěstí.

Poslední bod se týká únavy a sebekontroly. Jistič, který je unavený nebo rozptýlený, dělá chyby. Pokud cítíte, že vám slábne pozornost, řekněte to nahlas a vyměňte se s někým jiným. Nikdy nejištěte s rukama v kapsách, s mobilem v ruce nebo v nevhodném oblečení, které omezuje pohyb. Na skále platí jednoduché pravidlo: jistič je zodpovědný za život druhého, a proto by měl být vždy v plné kondici a mentální pohotovosti.

Na závěr si osvojte jeden návyk: při pádu do vody nikdy nepouštějte pádlo. I když vás proud unáší, pádlo držte oběma rukama a nenechte ho zmizet pod hladinou. S pádlem se snáze dostanete ke břehu a také se s ním můžete přidržet lodi. Při procvičování na klidné vodě se zaměřte na to, abyste záběr dokončili vždy až za tělem. Teprve když je pohyb plynulý a bez zbytečných pauz, můžete vyrazit do náročnějších peřejí.

Nejčastější chyby při jištění a jak se jim vyhnout Jednou z nejčastějších chyb je nesprávné držení lana byt v paneláku jistícím zařízení. Při jištění druhého na vrcholu či při slaňování se snadno stane, že lano proklouzne a jistič ztratí kontrolu. Vždy proto zkontrolujte, že lano prochází zařízením správným směrem a že je karabina zapnutá s pojistkou. Při jištění druhého lezce používejte jistící zařízení s asistovaným brzděním, které samo zvyšuje tření – to vám dá čas na reakci, i když lezec spadne bez varování.

Druhým kritickým bodem je váha a její vztah k délce lana. Provozovatel by měl znát vaši hmotnost a na jejím základě zvolit správnou délku a typ lana. Pokud lano není dimenzované na vaši váhu, může dojít k přílišnému protažení, nebo naopak k prudkému trhnutí. Nikdy nepodceňujte svou aktuální váhu – den před skokem nejedzte těžká jídla, vyhněte se alkoholu a dbejte na dostatečný pitný režim. Při dopadu se tělo dostává do přetížení, které může ovlivnit trávení i krevní oběh.

Závěrem se vždy řiďte zásadou, že termika je živý a proměnlivý živel. Plánujte si trasu s dostatkem únikových možností a nikdy nelétněte na hranici svých schopností. Pokud si nejste jistí počasím, raději počkejte na vhodnější den. Termické létání je krásné, když mu rozumíte, ale umí být i nebezpečné, když ho podceníte.

Chyby, které vás stojí výšku, a jak se jim vyhnout Nejčastější chybou začátečníků je létat příliš pomalu při hledání termiky. Pomalý let znamená menší ovladatelnost a delší reakční dobu. Udržujte optimální rychlost pro úložné prostory v malém bytěáš typ padáku – většinou to je rychlost mírně nad minimální, ale s dostatečnou rezervou pro manévrování. Když ucítíte první závan stoupání, nepropadejte euforii a neotáčejte prudce; raději pokračujte v přímém letu ještě pár sekund a pak teprve zatočte.

Typickou chybou začátečníků je, že se dívají na vodu před sebou, proměna Bytu ale ne za sebe. Proud se může měnit i počas vstupu. Pokud vjíždíš do proudu z břehu, vždy se nejdřív otoč proti proudu a podívej se, co je nad tebou. Jestli tam vidíš spadlý strom nebo jinou překážku, počkej, až ji někdo bezpečně projede, nebo si najdi jiné místo. Nikdy nevstupuj do vody, když nad tebou visí větve nebo když je řeka zúžená tak, že bys neměl kam uhnout.

Dávej pozor na to, co se děje pod hladinou. I když je povrch klidný, může být pod ním kámen nebo větev, která tě může strhnout. Poznáš to podle malých vírů a zpěněných míst, která se objevují a mizí. To jsou známky překážek. Vstupuj vždy tam, kde je voda nejhlubší – to je obvykle tam, kde je hladina nejtmavší. Vyhni se světlejším místům, která často znamenají mělčinu. Když do mělčiny vstoupíš, loď se zastaví a proud tě může převrátit.

Jištění spolulezce na skále není jen o pevném úchopu lana a dobré reakci. Je to systém, který stojí na správném postoji, vhodném vybavení a předvídavosti. Chyby se obvykle neodpouštějí, proto se vyplatí věnovat pozornost detailům. Následující postupy se týkají jištění prvolezce i druhého na cestě, a to jak na umělých stěnách, tak v přírodním terénu.

In case you cherished this post in addition to you want to obtain more information concerning navštívit stránku kindly check out our own website.