Spánek je další oblast, kde rodiče často tápou. Novorozenec spí různě dlouhé úseky, obvykle 16 až 18 hodin denně, ale v krátkých intervalech. Nebojte se, že by se „rozmazlil" nošením nebo houpáním. Naopak, blízkost a dotek mu dávají pocit bezpečí, který je pro kvalitní spánek zásadní. Vyzkoušejte zavinování, které miminku připomene útrobní prostředí, nebo tzv. bílý šum, který tlumí okolní zvuky. Vyvarujte se ale ukládání do příliš teplé místnosti a přehřívání, které je rizikové. Pokud miminko pláče, nejprve zkontrolujte, zda je v suchu a nemá hlad, a teprve poté zkoušejte jiné metody uklidnění.

Nakonec si uvědomte, že učení hrou není jen o školních dovednostech. Jde o to, aby si dítě zachovalo zvědavost a chuť objevovat. Když budete mít pocit, že žádná hra nezabírá, vraťte se k tomu, co dítě opravdu baví. Pokud miluje dinosaury, počítejte s nimi nohy a zuby, čtěte o nich a pište jejich názvy. Pokud rád kreslí, nechte ho ilustrovat příběh, který jste spolu vymysleli. Takové aktivity prolomí i největší nechuť k učení a vy budete mít jistotu, že prvňáček zvládá školní nároky bez zbytečného stresu.

Někdy je nejlepší komunikace ta, která se děje bok po boku. Nabídněte, že půjdete na procházku, nebo si spolu sedněte u stolu, zatímco ono dělá úkoly. Mnoho dětí se rozpovídá, když nemusí čelit přímému pohledu. Nechte si na povídání vyhradit čas, ale nevnucujte se. Klidně mu řekněte: „Jdu si uvařit čaj, jestli chceš, můžeš jít se mnou." Pokud nechce, netlačte – důležitá je stálá nabídka, ne výsledek.

Když dítě vstoupí do puberty, mnoho rodičů má pocit, že se jim před očima mění v cizince. Najednou nechce povídat, odpovídá jednoslovně a každá snaha o rozhovor končí hádkou. Nejde o to, že by vás přestalo mít rádo – jeho mozek prochází obrovskými změnami, které ovlivňují emoce i schopnost vyjádřit, co cítí. Pokud chcete, úprava interiéRu aby komunikace fungovala, musíte změnit svůj přístup. Není to o dokonalých větách, ale o tom, jak se k dospívajícímu chováte.

Jak se vyhnout výslechům a morálním kázáním Místo otázek „Proč jsi to udělal?" zkuste popsat situaci bez hodnocení. Řekněte: „Mám obavu, že když nepřijdeš včas, nemůžu se na tebe spolehnout." Tím přenesete zodpovědnost na něj, aniž byste ho napadali. Vyhněte se také sarkasmu a ironii – puberťák je vnímá jako útok a hádka je na světě. A hlavně neporovnávejte s ostatními – „Tvůj bratr to zvládá líp" je spolehlivá cesta, jak zavřít dveře na dlouhou dobu.

Co dělat, když dítě nechce hrát „školní" hry Nenuťte ho. Prvňáček nemá povinnost hrát si s vámi podle vašich pravidel. Pokud odmítá počítání s kostkami, zkuste to podsunout jinak – při pečení buchet ho nechte odměřovat mouku, při stavění domečku z Lega ho nechte počítat dílky. Často stačí, když hru sami rekonstrukce koupelny krok za krokemčnete a dítě se přidá. Nebo mu nabídněte roli učitele: ať vám vysvětlí, jak se píše písmeno M, a vy úmyslně chybujte. Dítě si tak procvičí znalosti a vy získáte přehled, kde tápá.

Typickou chybou je přetěžování dne návštěvami a aktivitami. První měsíce nejsou na výlety ani na maraton návštěv příbuzných. Omezte kontakty na minimum a nebojte se říct: dnes nám to nevyhovuje. Vaše energie patří především dítěti a vám. Pokud vám někdo nabídne pomoc, přijměte ji konkrétně: ať přinese jídlo, pohlídá dítě, zatímco se osprchujete, nebo vysaje byt. Konkrétní žádosti jsou snazší než obecné „kdyby něco, zavolej".

Zkuste nahradit klasické diktáty pohybovou hrou. Napište na papírky slabiky, rozložte je po bytě a nechte dítě skládat slova tím, že mezi papírky běhá. Slabiky můžete připevnit na zeď, dveře nebo na podlahu. Dítě si při tom zapojí tělo, což podporuje paměť. Důležité je, aby úkol nebyl příliš dlouhý – ideálně pět až deset minut. Jakmile vidíte, že pozornost klesá, přestaňte. Lepší je krátké opakování třikrát denně než hodinové martyrium.

Důležité je také naslouchat, ne jen čekat na svou řeč. Když se vám svěří s něčím, co vám připadá banální (např. že ho naštval spolužák), nezačínejte hned radit. Zeptejte se: „A jak to vnímáš ty? Chceš to probrat?". Tím mu dáte najevo, že jeho pocity jsou důležité. Typická chyba rodičů je bagatelizovat – „To nic není, zítra to bude dobrý." To puberťáka přesvědčí, že mu nerozumíte. Raději mu dejte prostor, aby našel řešení sám, a vy jen poslouchejte.

Základní chybou je poučovat a kritizovat. Když přijdete z práce a hned se zeptáte: „Co jsi dostal z matematiky?", mozek puberťáka to vyhodnotí jako útok. Reaguje obranou a uzavře se. Místo toho zkuste neutrální pozorování – „Vidím, že máš dnes hodně úkolů" nebo „Vypadáš unaveně". Takové věty nevyvolávají tlak a otevírají prostor pro dobrovolné sdílení. Často se stane, že za chvíli začne mluvit sám, když nemá pocit, že ho vyslýcháte.

When you have any kind of concerns concerning exactly where in addition to the best way to utilize World.Keltaria.Com, you are able to e-mail us at the web page.